Proč ta ženská tolik ječí?

22. ledna 2013 v 16:47 | Anděla Heřmánková |  O kultuře
Vážná hudba je něčím, co je mezi námi již po mnoho let. Raději nebudu říkat žádné přesné letopočty, ani odhady. Dějepis a já, to nejde dohromady, je to ale jistě už z dob starého Říma a Řecka (No, říkám. Raději nebudu blíže určovat). To ale teď není důležité. Chci jen říci, že teď se věci mění... ano, mění, ale k horšímu. Bohužel. Proč?



Jeden čas lidé vážnou hudbu poslouchali. Bylo to něco, co je naplňovalo (a dodnes naplňuje) a co jim dodávalo inspiraci. Bylo to moderní, a jak bychom v dnešní době řekli, in. Avšak s postupem let přicházely nové a nové věci a ty staré se stahovaly do ústraní. Dnes, když někomu řeknu, že poslouchám klasickou vážnou hudbu, podívá se na mě udiveným pohledem a pronese:,,Opravdu?" A potom už jde o věk udiveného. Je li to někdo z mých vrstevníků, většinou se začne smát a má miliony důvodů, proč je to hloupost. Pokud je to někdo starší, tak většinou jen pokrčí rameny a řekne: ,,Ne, já raději poslouchám...,, (v případě, že klasiku nemá rád) a nebo (v tom mně milejším případě) se začne vyptávat dál, neboť zjistil, že máme stejný zájem.

Bohužel ale, častější je ta první reakce. Což mne velmi mrzí. Nevím, jestli je to předsudky, že všichni nad klasikou a hlavně operami, ohrnují nos. Možná. ,,Ale on řekl, že se to nedá poslouchat.,, ,,Ta ženská strašně ječí.,, a další podobné řeči. Ale vždyť zrovna sopránové party jsou tak krásné! Ani nevíte, jak mě to štve. Jak mi to drásá nervy. A z čeho nejvíce mohu vyrůst je to, když se nějaké ukázce smějí. Škoda. Oni opravdu neví, o co přicházejí. Vážná hudba je ta nekrsánější a nejdokonalejší hudba vůbec. ,,Když někoho chytne, tak ho už nepustí.,, Jak já ráda říkám. A je to pravda. Ona je nesmrtelná. Ta tu s námi bude pořád. Ale, když zemře
nějaká slavná popová zpěvačka, ztratí se i její texty a zapomene se na ni. Ale to se s klasikou stát nemůže.

Pořád tu budou orchestry, které se jí budou věnovat. Pořád budou na světě operní pěvci, kteří budou znovu a znovu pět nezapomenutelné árie jako je Habanera; Ó jak je měnivé, to srdce ženy; Proč bychom se netěšili; Měsíčku na nebi hlubokém a stovky dalších.

Těší mne, že některé světové scény inscenují opery takovým způsobem, který je přijatelný i pro mladého, neznalého diváka. Musím zmínit například pařížskou l'Opéra de la Bastille, kde je většina oper zahalena do milého a nevadícího moderního hávu.

Tím ukončím dnešní sáhodlouhý článek. :-) Ještě nakonec přidám jednu ukázku. Jedná se o barokní operu Les Paladins, právě také z Bastilly. Myslím, že taková opera by bavila každého! Nemyslíte? (To také byla první opera, kterou jsem viděla celou). Je to sice chvílemi obscénní a trochu přehnané, ale vždy si to drží míru vkusu.



@ Převzato z originálního stejnojmenného článku z mého osobního blogu Listy snů
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama